Zájem o varhany a duchovní hudbu provázel Pavla Hrubeše od dětství. Nebylo divu, vždyť tento zájem spojoval několik generací rodiny, jak z otcovy, tak matčiny strany. Ať šlo o pravidelné zkoušky pěveckého sboru v bytě rodičů a prarodičů, nedělní bohoslužby, návštěvy sborů a muzicírování v jiných městech, či časté cesty za opravami varhanních nástrojů a harmonií. Nebylo divu, že tento trvalý zájem vzbudil pozornost nejprve občanů, pak úřadů a nakonec po válce vyústil v cílené pronásledování komu- nistickou stranou a státní bezpečností. Oba dědové byli živnostníci a tím pádem nepřátelé dělnické třídy a lidově demokratického zřízení. Otec  se navíc  zapojil do studentské protistátní činnosti, za kterou byl odměněn několikaletým pobytem v jáchymovském lágru.

V průběhu školní docházky dosahoval Pavel Hrubeš výborných výsledků a ve čtrnácti letech vyhrál celostátní

soutěž skladatelských talentů. Přesto orgány státní moci nedovolily, aby studoval hudbu. Důvodem byla snaha zamezit šíření náboženských a reakcionářských názorů mezi občany lidově demokratického státu. Paradoxně, o pár let později, bylo Pavlu Hrubešovi umožněno vyučovat na základní škole hudební výchovu. Možnost šíření náboženských a reakcionářských názorů již komunistické moci nevadila, zoufale potřebovali učitele a tak jim maturant z nepřátelsky smýšlející rodiny vyhovoval. Po několikaletém působení ve školství pak stejná komunistická moc umožnila mladému učiteli studovat na univerzitě. A tak se z učitele stal snaživý student, který postupně doháněl to, co předtím nesměl. Vystudoval pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, poté estetiku a hudební vědu, složil rigorózní zkoušky a obhájil doktorský titul. Později studoval skladbu a dirigování na konzervatoři J. Ježka.

Pavel Hrubeš natočil a vydal 60 autorských alb, jejichž nahrávky se úspěšně vysílají po celém světě. Ke 20. výročí vyhlášení České republiky byl Ochranným svazem autorským zařazen do dvacítky nejúspěšnějších a nejhranějších autorů za 20 let.

Ale vraťme se do doby vlády jedné strany. Pavel Hrubeš si stále víc uvědomoval, že nad ním musí bdít nějaký anděl. Absolvoval různá vystoupení, častokrát nelegální. Několikrát byl předvolán k výslechu, kde mu bylo sděleno, že strana o všem ví. Stačilo zahrát na mši a spustil se kolotoč dotazů a upozornění. Přesto nebyl perzekuován, pouze informován. To bylo zvláštní.  Po změně režimu vyšlo postupně najevo, že těmi ochránci byli vysoce postavení rodiče spolužáka, kterým se líbila hudební činnost Pavla Hrubeše. Hra na varhany mu v podstatě neustále zachraňovala normálnější život.

Proto se rozhodl, že až situace dovolí, bude to tomuto královskému nástroji vracet. Postupně se začal zapojovat do projektů na záchranu zničených, nebo plně nefunkčních nástrojů. Prvními opravenými varhanami byl dvoumanuálový nástroj v Doubici (2017), následovala úplná rekonstrukce varhan ve Světlé pod Ještědem (2019). Dalšími v pořadí jsou nástroje v Cítově a Praze – Vinoři. Pavel Hrubeš se stal mecenášem nových svatovítských varhan v hlavním městě.

U většiny projektů jde o nástroje, které nejsou provo- zuschopné. Z tohoto důvodu Pavel Hrubeš disponuje originálním elektronickým nástrojem, který obsahuje vzorky nejrůznějších českých i světových  varhan. S pomocí výkonné aparatury s reproduktory, šířícími zvuk směrem nahoru a rezonančního píšťalového systému německé firmy Kienle, dokáže navodit zvukovou atmosféru skutečných píšťalových varhan. Variabilita tohoto zvukového systému umožňuje hru jak v malém kostele, tak i ve větším prostoru.